Višňový sad

Poslední uvedení 10. ledna! 
...o višních a lidech...finále světa...nejslavnější tragikomedie...

 Žijeme si jak šlechta. Lehkomyslně a marnotratně. Se sklenkou šampaňského v ruce tančíme na okraji propasti.  Statkářka Raněvská se vrací z Paříže na své panství, rodový majetek je ohrožen dražbou. Legendární tragikomedie klasika moderního dramatu - vtipná, hluboká, ironická - jak kdyby byla napsána právě pro tyto časy. Životní styl „easy going“, zdá se vyprodaný. Nastal čas změny? Kvete ještě náš višňový sad? V hlavní roli Gabriela Míčová, držitelka ceny Českého lva a ceny Thálie v kategorii nejlepší ženský herecký výkon za roli Romi v divadelní i filmové adaptaci Odpad, město, smrt. 

Premiéra: 13. září 2021
Délka představení: 2 h 20 

Recenze: 
Tomáš Šťástka, rezcenze idnes.cz, 21. 9. 2021, 80 %
RECENZE: Na Višňový sad lákají herci v čele s Míčovou, Vaculou a Novým
Téměř rok prý na jevišti pražského Divadla pod Palmovkou ležel umělý trávník. Do svého zpracování Višňového sadu si jej totiž vybral režisér Martin Čičvák. Inscenace Čechovovy klasiky se však musela ze známých důvodů odložit. 

Vedle notně uleželé zeleně zaujme diváky i další výrazná část scény. Po celé představení totiž dění na jevišti doplňuje motiv plynoucí řeky, kterou scénograf Hans Hoffer umístil na obrovské plátno v pozadí. Jednoduchý, ale silný motiv podtrhuje osudovost a pocit malosti, se kterým se musí hrdinové Čechovovy poslední hry vyrovnat. Zatímco jejich vzpomínky zmizí spolu s vykácením kdysi tak slavných ovocných stromů, řeka a čas plynou dále.
Podobnou fatálnost má ostatně do výrazu tváře vtisknutou i Gabriela Míčová. Svou Raněvskou podává jako navenek cynickou ženu vědomou si své přetrvávající přitažlivosti a charismatu, z hlubin duše jí ale právě do tváře proniká smutek a vědomí neodvratného konce.
Hereččin projev ovládá celou první část a je v zajímavém protikladu se starostlivostí a zodpovědností adoptované dcery Varjy (Pavla Gajdošíková). Varje se nepodobá ani Raněvské skutečná dcera Aňa, Anna Kameníková ji však hraje důsledně civilně, čímž se zcela vymyká celkové inscenaci.

První půli Čičvákovy svižné režie oživuje ještě využití kamery, která různě zabírá herce ležící na trávníku. Právě díky zelenému pozadí se je daří v přímém přenosu klíčovat do přetrvávajícího záběru plynoucí řeky.
Jsou to všechno ale jen doplňky a hříčky, které sílu Čechovovy předlohy přikrášlují. V druhé půli se tak mohou diváci zcela oddat textu a vnitřním dramatům postav. Třeba i díky zásadním výstupům Lopachina. Zbohatlého mladíka, který si vědomí svých původních chudých poměrů nese na hřbetě jako kříž, ztvárňuje Adam Vacula zcela přesně. Skvěle totiž odehraje zásadní scénu, kdy alkoholem rozjařený Lopachin šokuje členy rodiny nečekanou koupí sadu.

A stejně skvěle spolu s Pavlou Gajdošíkovou odehraje ony nevydařené námluvy, které jsou jakousi výkladní skříní Čechovovy práce. Trapnost, stud, nevyřčenost, zábrany, nepatřičnost. To vše v nejlepším momentě inscenace doslova vane z pódia přímo do diváků.
V menší úloze komorníka Firse zaujme Pavel Nový. Stárnoucího služebníka žehrajícího na novou dobu ztvárnil taktéž důsledně. „Tady jsou páni, tady poddaní. Ale dnes? Nikdo se v tom nevyzná,“ bručí si pod fousy, když pozoruje rozpad kdysi tak váženého panství a potažmo všech starých jistot. A útrpně pozoruje bavící se hosty, zatímco se v popředí řeší zásadní záležitosti budoucnosti sadu.

Jsou to tedy přesné herecké výkony, které na Palmovku na nejnovější nastudování ruské klasiky lákají. Čechov se dá hrát v každé době, ovšem nyní se zdá aktuální nadmíru. Události posledních měsíců totiž pokácely či přinejmenším ohrozily nejeden takový višňový sad.
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/visnovy-sad-gabriela-micova-pavel-novy-divadlo-pod-palmovkou-recenze.A210920_140653_divadlo_ts