Něco za něco

Kdo má moc, nemusí být v právu…

Shakespearovu poslední, třináctou komedii mohou diváci znát pod názvy Oko za oko, Půjčka za oplátku nebo Veta za vetu. Čtyři sta let stará hra nastoluje zásadní témata lidské existence, morálky, kterou všichni kážou, ale nikdo se jí neřídí, a demonstruje, jak je snadné zneužít moc. Hlavní postavou hry je kníže Vincentio, vládce Vídně, ve které už čtrnáct let i přes přísné zákony bují smilstvo, prostituce a další neřesti. Vincentio určí na čas svým zástupcem šlechtice Angela a v převleku za mnicha pozoruje, jak se tomuto vyhlášenému strážci mravnosti a čistoty podaří nastolit pořádek. Angelo zklame a začne svoji moc zneužívat.

Hru Něco za něco režíroval vynikající polský režisér Jan Klata, který pracuje na prestižních německých scénách, režíroval také na příklad v Rakousku, ve Španělsku, v moskevském MCHATu. Na konci roku 2018 získal Jan Klata Cenu divadelní reality (Premio Europa Realtà Teatrali). Jedná se o prestižní evropské divadelní ocenění, které se zrodilo v roce 1986 jako pilotní projekt Evropské komise. 

Inscenace získala nominaci na Cenu Divadelních novin v oblasti činoherního divadla. Jan Vlasák získal tutéž nominaci v kategorii "herecký výkon sezóny bez ohledu na žánry" za roli Knížete vídeňského Vincentia.

Něco za něco se stalo Inscenací roku 2018 v Cenách divadelní kritiky. Nominaci na Ceny divadelní kritiky získali rovněž Tereza Dočkalová jako Isabela za Ženský herecký výkon a Jan Vlasák jako Vincentio za Mužský herecký výkon.

Představení je vhodné od 15 let.
V představení se používá stroboskop a kouří se v něm. Cigarety jsou nezbytnou součástí inscenace. 

Premiéra: 27. ledna 2018
Délka představení: 1 h 55 min.



Děkujeme za pozvání Divadelnímu světu Brno v květnu 2018, Gdańsk Shakespeare Festival v srpnu 2018, festivalu Dream Factory Ostrava v květnu 2019, festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové v červnu 2019 a festivalu Csekkold v divadle Katona József Színház v Budapešti v listopadu 2019. 

Z reakcí kritiků:
Idnes
"Klata si pro svůj vstup do českého divadla vybral Shakespearovu potemnělou hru vykreslující hemžení hříšného velkoměsta; tedy vděčný nadčasový motiv, který neztratí nic ze své údernosti ani dnes, ani zítra. Divadlo pod Palmovkou, kterému může česká divadelní obec děkovat za spolupráci s takovým režisérem, uvádí tuto Shakespearovu hru v překladu Martina Hilského jako Něco za něco." Tomáš Šťástka

Magazín Aktuálně
"Česká divadla v Polsku hostují málo a nemají tam zrovna dobrou pověst. O to cennější bylo pozvání Divadla pod Palmovkou na proslulý Shakespearovský festival v Gdaňsku, kam se už dvaadvacet let každoročně sjíždějí divadelní soubory z celého světa s inscenacemi Shakespearových her či produkcemi volně inspirovanými tvorbou "velkého Alžbětince".
Dobrá zpráva pro české divadlo je, že inscenace Něco za něco z Divadla pod Palmovkou v mezinárodní konkurenci obstála. "Je to chirurgicky přesná analýza, prováděná bez znecitlivění," ocenila představení s uznáním i poukazem na jeho záměrnou "bolestivost" profesorka Marta Gibińská, která vedla následnou diskusi. Českým hercům poděkovala za zvlášť hluboký a intenzivní zážitek. A bylo zřejmé, že nejde o pouhou zdvořilost." 
Marie Reslová

Deník.cz
"Pražské Divadlo pod Palmovkou v srpnu vystoupilo v Polsku na festivalu Gdansk Shakespeare Festival, který divadelníci označují za nejslavnější shakespearovský festival v Evropě. Uvedli na něm 2. srpna dvakrát inscenaci Něco za něco (Measure for measure), kterou v Divadle pod Palmovkou režíroval uznávaný polský režisér Jan Klata." ČTK

Literární noviny
"Ojedinělým počinem v rámci celého českého činoherního divadla bylo loni první hostování významného polského režiséra Jana Klaty v Divadle pod Palmovkou. Připravil zde inscenaci méně známé hry Williama Shakespeara Něco za něco. Věren své pověsti razantního upravovatele vybraných látek do hlubinných vrstev lidského podvědomí vystavěl temnou frašku lidské malosti s až rituálními prvky vnější obřadnosti. Divadlo evropské úrovně jak ve výtvarné a hudební stylizaci, tak v hereckém pojetí a dramaturgickém výkladu." Vladimír Hulec

Blog DOMAGALAsieKULTURY
(...) Přiznávám, že z více než 200 představení, které jsem viděl po celém Polsku, se mi většina líbila. Možná ne vždycky jako celek, ale pokaždé jsem v nich mohl pro sebe něco najít. 
Své hodnocení jsem připravil pod hesly "ten nejlepší, ta nejlepší, to nejlepší". Dvě kategorie – nejlepší text a nejlepší výkon roku – speciálně popisovány nebudou, protože vycházejí z těch ostatních. Rád bych jmenovaným poblahopřál a poděkoval (...). 

Nejlepší hudba
Jan Klata (Něco za něco, rež. Jan Klata. Divadlo pod Palmovkou, Praha) za znamenitý mix popkulturních hitů a lepkavé morální špíny Shakespearova textu, s hlubokým obdivem k virtuóznímu užití skandální Madonniny písně "Justify My Love".

Nejlepší režisér
Jan Klata (Něco za něco, Divadlo pod Palmovkou, Praha) za vynikající adaptaci shakespearovského textu, za mimořádně sugestivní představení o tom, jak nás uzurpuje moc (šokující scéna Angelova „získání“ Isabelly), pro spojení vášně a humoru, sebeironie (bláznivá scéna s Bernardinem) a mimořádnou zvukovou stránku představení. Plus za koženou, fetišizující verzi zhýralé Vídně autorky Justyny Łagowské. Představení uvedené na Shakespearovském festivale v polském Gdaňsku bohužel nemělo štěstí na titulky ani na recenze. Pro mě to ale byl parádní odpal! Stokrát lepší než Fridrich Veliký. Trójanky jsem zatím neviděl.  

Z reakcí diváků: 
"Strhující jevištní výkony, nejvíce svým talentem zaujala Tereza Dočkalová :)" (Veronika H., i-divadlo.cz)

"Znepokojivý a velice současný Shakespeare. Všichni herci jsou skvělí." (Slavek53, i-divadlo.cz)

"Tohle je přesně ta inscenace, která se vám bude buď nepředstavitelně líbit a nebo ji budete muset nenávidět. Já sama jsem se ještě úplně nerozhodla, ale kloním se spíš k tomu prvnímu. Pořád musím přemýšlet nad tím, kolik emocí ve mně inscenace dokázala probudit. Na konci jsem si jenom pořád do kola říkala: wau, to byla teda síla! Nepamatuju se, kdy jsem naposledy odcházela z divadla tak emociálně přehlcená. Jan Teplý a Tereza Dočekalová byli výborní, navíc miluji Hilského překlady Shakespearových her, protože jedině u těch se mi stává, že během inscenace úplně přestanu vnímat čas a soustředím se pouze na text a samotný děj. Inscenace je v některých ohledech hodně kontroverzní, především co se týká sexuálních témat. Poměrně dost diváků to nevydrželo a v průběhu odcházelo... Dost by mě zajímaly názory dalších diváků, kteří to viděli." (Majdin kulturní svět, Facebook)