Sedmým premiérovaným titulem Sezóny 80 se odhodlává Horácké divadlo Jihlava po šedesáti čtyřech letech opět nahlížet na křivolaké a humorné putování Josefa Švejka počátkem století a války. Sáhnutí po tolik proslaveném, a přece nejednoznačně přijímaném, českém literárním fenoménu a zadání nové dramatizace renomovanému autorovi Romanu Sikorovi v jubilejní sezóně má za cíl dotknout se diváků milujících onoho podivína z vesmíru Jaroslava Haška, ale také do tohoto univerza pozvat ty, kteří ještě neměli možnost se v něm zabydlet.
Velikán české literatury Jaroslav Hašek, spisovatel, publicista a novinář, autor světoznámého románu Osudy dobrého vojáka Švejka, přichází na svět 30. dubna roku 1883 v Praze jako syn středoškolského suplenta. Osudy a počínání autora jsou neméně slavné jako jeho nejznámější literární hrdina. Samotný mýtus Švejka byl údajně započatý na hraně zničení - Haškova manželka měla málem spálit užmoulaný papírek s kraťounkým popisem v pitce zjeveného nápadu s tímto netradičním vojínem. Příznačně Švejk hned při svém zrození náhodou přežil, stejně jako posléze tolikrát, a podnikl okázalou pouť od povídkového, kabaretního a románového zpracování až k divadelnímu a rovněž filmovému mnohonásobnému uvedení. Švejka tak rostoucí věhlas protáhnul nespočtem zpracování po celém světě a vydobyl mu pozici takřka ikonickou a v českém literárním kontextu jedinečnou. Režisér Michal Skočovský k němu dodává: „Švejkovy neuvěřitelné lapálie za velké války připadají dodnes leckomu k popukání. Není to ovšem jen Švejkova komičnost, která se knihou line v rámci občas značně divokých eskapád. Haškovi se skrze postavu tohoto prosťáčka podařilo své čtenáře nejen pobavit, ale také postihnout absurditu rakousko-uherské válečné mašinérie. Ba co víc, za velkolepou klauniádou vykreslit brutalitu moderního válečného konfliktu, v němž miliony lidí umírají strašlivými druhy smrti, ať už přímo na frontě nebo v zázemí.“
Důležitým odrazovým bodem k úvaze nad uvedením Švejkových osudů je pro tvůrce kabaretní otisk samotného Haška, který coby nesmlouvavý satirik a bohém byl spolu s Františkem Langrem, Emilem Arturem Longenem a Egonem Erwinem Kischem spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím. Jistý kabaretní střih tak razí Haškovým postavám autor dramatizace, přední zástupce střední generace českých současných dramatiků a renomovaný tvůrce Roman Sikora, který ve svém zpracování ctí Haškovy absurdity i legendární postavy, avšak také je posouvá svým nezaměnitelným, autorským, surreálným a v neobvyklých kombinacích propleteným způsobem, jenž dodává celému jeho zpracování patřičnou lehkost.
Panoptikální kabaretní kolotoč mnoha postav točících se kolem středobodu v podobě Švejka se ocitá v důmyslně propracované scénografii Toma Cillera v pošmourném, a přesto působivém salónu, v jakémsi předpeklí války. Stejnou měrou k oné kabaretní mozaice přispívá výrazné kostýmní zpracování Lucie Šperlové, která postavám vdechla výrazným líčením i elegantním řešením samotných kostýmů variabilní, a přesto vždy charakteristický tvar. Kabaretní linii rovněž pevně drží i pohybová a taneční choreografie Tomáše Rychetského, jenž spolu s režisérem Skočovským dbají o stylizačně srozumitelný, přesto výrazný pohybový jazyk postav.
