134 - NAŠE DIVADLO NAVŠTÍVILA MAĎARSKÁ DRAMATIČKA ÉVA PATÁKI
(23. 11. 2016)
Co Vás inspirovalo k napsání hry Edith a Marlene?
Úzce jsem tenkrát spolupracovala se světoznámou filmovou režisérkou Mártou Mészáros, pro kterou jsem od osmdesátých let do konce minulého století napsala řadu scénářů. Byla to právě ona, kdo mě přivedl k tomu, abych napsala tuto hru. A spolu s ní také fantastická herečka Ersébet Kútvölgyi, Mártina přítelkyně, která toužila hrát Edith Piaf. Ersébet byla pro tuto roli skutečně předurčená, a proto požádala Mártu, aby ji režírovala. Ale nebyly spokojené s hrami, které našly a z toho důvodu si nechaly napsat hru novou. Je velmi zajímavé, jak důležitou roli hrají šťastné náhody.
Hra obsahuje množství biografických detailů ze života Edith Piaf a Marlene Dietrich. Použila jste nějaké bibliografické knihy nebo jiné historické materiály?
Tehdy ještě neexistoval internet ani Youtube, takže jsem musela používat knihy, které byly přeložené do maďarštiny. Největší inspirací pro mě ale byl poslech gramofonových desek Edith Piaf a Marlene Dietrich.
Jak věrně jste se držela historických skutečností?
Příliš jsem se jich nedržela. Je pravdou, že se Edith a Marlene párkrát setkaly, ale situace, které můžete vidět v mé hře, jsou zcela smyšlené. A podobně jsem nakládala i s charaktery obou dam, které ve hře vychází hlavně z toho, jak na mě působily knihy, filmy a jejich písně.
Edith a Marlene symbolizují dva rozdílné přístupy k životu. Obě zpěvačky jsou přitom ve Vaší hře zobrazeny s pochopením a sympatií. Který z životních postojů obou je Vám osobně bližší – Edithin nebo Marlenin?
Děkuji Vám za hezkou otázku. Jde o skutečně základní rozpor, který stojí v centru celé hry - který ji určuje a vnáší do ní dynamiku. Má odpověď na otázku, který z přístupů mi je bližší zní: oba. Toto dilema mě skutečně velmi zajímá, protože podobně odlišné přístupy k životu nejsou tématem pouze těchto dvou zpěvaček ani umělců obecně, ale v nějaké podobě se s ním setkává většina lidí. Co můžeme získat a co ztratit, když budeme jednat tak a tak? Piaf a Dietrich byly nejen velké umělkyně, ale také archetypy.
Inscenace Editha Marlene uváděná v Divadle pod Palmovkou již dosáhla 309. reprízy. Jedná se o nejúspěšnější inscenaci našeho divadla vůbec. Víte o nějaké inscenaci, která by byla ještě úspěšnější?
Tento počet repríz je absolutně rekordní. Nicméně hra zaznamenala několik dalších velmi úspěšných uvedení. První hned po světové premiéře v populárním budapešťském divadle Pesti, kde však po stovce repríz obě představitelky otěhotněly a později přivedly na svět krásné děti, inscenace však musela být zastavena. Velký úspěch měly také inscenace premiérované v Bratislavě, ve Varšavě a – no ano, nesmím zapomenout na nedávný obrovský úspěch v Ostravě, kde jsou všechny vstupenky vyprodané až do března 2017.
Máte tušení, proč právě tato Vaše hra zaznamenala takový úspěch?
Vůbec ne. A potěch letech už vím, že je to normální: že to prostě nejde zjistit. Myslím si ale, že kdybych jen odvedla svou práci, že by to nefungovalo. A vím, že když se do toho skutečně položím, že se může stát zázrak…
S jakými pocity a ambicemi jste svou hru napsala?
Byla jsem velmi mladá, takže jsem si řekla: udělám to jen tak pro zábavu, a proto, že mě do toho tlačí Márta. Abych řekla pravdu, dnes bych se do něčeho podobného už odvahu pustit neměla, už bych určitě nedovedla takto s nadhledem psát o velkých osobnostech. Už jsem tu domýšlivost, kterou jsem měla za mlada, ztratila.
Kdybyste se setkala s Edith Piaf, co byste jí řekla?
Že ji miluji.
A Marlene Dietrich?
Zeptala bych se jí na Edith.
Které písně Edith a Marlene máte nejraději?
La vien en Rose, Mylord, Where Have all the Flowers gone a všechny ostatní.
V naší zemi je pouze malé povědomí o současném maďarském divadle, i když díky mezinárodním festivalům (jako je třeba PALM OFF FEST pořádaný naším divadlem, který v příští roce do Prahy přiveze i divadlo z Maďarska) existují četné kontakty. Můžete nám ve zkratce přiblížit současné maďarské divadlo? Co jej zejména zajímá, jakými tématy se hlavně zabývá, co je pro něj dnes typické?
Nejzajímavější jsou happeningy, které bývají nazývány „alternativním“ divadlem. Jsou velmi silné, velmi politické a velmi populární, ale mají k dispozici jen velmi málo finančních prostředků od státu, většinou spíše žádné, a proto musí bojovat o své přežití. Největší osobností těchto divadel je Béla Pintér, který je fantastickým spisovatelem, režisérem a hercem a říká toho o situaci v současném Maďarsku opravdu hodně. Oficiální divadla většinou hrají populární hry a muzikály, ale můžete v nich také najít řadu talentovaných osobností. Je k neuvěření, jak moc lidé v Maďarsku stále divadlo milují, divadla jsou zde plná diváků.
V poslední době se intenzívně věnujete také psaní prózy. Můžete prozradit, na čem právě pracujete?
Pracuji současně na jednom starém a jednom zcela novém románu. Můj první román Další žena bude znovu vydaný po patnácti letech a já jej nyní důkladně přepracovávám. Kromě toho ještě pracuji na novém – tentokrát historickém – románu.
Prozradíte nám, zda se nepřipravuje vydání některého Vašeho prozaického díla i v češtině?
Je velmi obtížné vydávat dílo maďarského autora mimo jeho zemi, protože náš jazyk je opravdu velice unikátní. Můj román Co se ztratilo je přeložený do angličtiny a je naděje, že bude vydán v USA. Ale mojí láskou je východní Evropa a byla bych nejšťastnější, kdyby mohla být některá z mých knih ve vaší zemi vydána.
Ptal se Ladislav Stýblo
Fotogalerii z představení, které se konalo 26. 11., najdete na našem Facebooku.