115 - „Don Juan pod Palmovkou jako celek – zážitek.“
Jiří P. Kříž
(Recenze bude publikována v deníku Právo)
Molièrova Dona Juna, hru ještě zakázanější, než byl jeho Svatoušek Tartuffe, který tragikomedii o sevillském prostopášníkovi jako mistr přetvářky předcházel, rozhodl se do Divadla pod Palmovkou uvést osobně jeho ředitel Michal Lang.
Režisér vstoupil do konkurence několika vyhrocených inscenací dobově proklínaného příběhu o nenapravitelném libertinovi v naší myšlenkově a politicky rozeklané epoše.
Naši hrdinové
Mám na mysli hlavně Rajmontovo strhující nastudování o konfrontaci nihilisty s filozofií přežívání za každou cenu (Juan versus Sganarel) v hradeckém Klicperově divadle a Ballekovu odpudivou a bezduchou perverzi à la these v Národním divadle Brno.
Lang podstoupil složitou cestu proměny hrdinů do figur, kterým sluší naše současnost rezignující na morálku, svobodu a čest a nejvíce želící jen faktu, že nakonec přicházíme o peníze, které si poctivě vysloužíme (Sganarel), a proti němu zapřisáhlého, konvence i jakékoli společenské normy bořícího jedince posedlého pýchou výjimečnosti a spoléhajícího se výhradně na vlastní rozum, v jehož jménu ale ubližuje a ničí jiné, a nakonec sebe (Juan).
Obojí je zvrhlé, což režisér podtrhuje pragmatickou ohebností v argumentaci (Sganarel) a duchovní zkázou započatou podporou vlastního názoru kokainem a ve jménu hledání nových možností osvobození proměnou titulního hrdiny v pokrytce.
Přímočará je nakonec i Juanova cesta do pekel. Ruku mu nestiskne „kamenný host“ jeho poslední večeře. Umlátí ho všechny oběti spořádaného světa. Opravdu spořádaného?
Aktualizace, částečně i v kostýmech, rekvizitách a ve scéně Jana Duška, se nemusí zamlouvat každému, ale režie je dokázala zdůvodnit odkazem a zdůrazněním opravdu nadčasové aktuálnosti textu autora, který až za hrob sváděl nerovnou při s autoritami a s mocí církve.
Jako celek zážitek
Jednou z nejlepších scénických hudeb roku, přesně vystihující rozpětí Dona Juana od prvků komedie dell´arte až k přesahům tragického monumentu, vybavilo inscenaci pana otce jablko, které nepadlo daleko od stromu - Sebastian Lang. Atmosféru dokreslují filmové dotáčky Martina Římánka a Pavla Hlavatého.
Radek Valenta jako sluha Sganarel mírně předčí Juana Ondřeje Veselého. Celek obou výkonů je ovšem úctyhodný. Z figurek, které ty dva obklopují, stojí za pozornost venkovanka Karlička Terezy Dočkalové, věřitel pan Neděla Martina Hrušky a bratři nebohé Juanovy oběti Elvíry - Ondřej Volejník a Jan Konečný. Don Juan pod Palmovkou jako celek - zážitek.
Divadlo pod Palmovkou - Molière: Don Juan. Překlad Svatopluk Kadlec. Režie a úprava Michal Lang, dramaturgie Ladislav Stýblo, scéna a kostýmy Jan Dušek, hudba a zpěv Sebastian Lang, filmové dotáčky Martin Římánek (kamera), Pavel Hlavatý (postprodukce), hlasový poradce Regina Szymiková. Premiéra 21. října 2016.
Hodnocení 85%